Odčervení patří k běžné péči o psy a kočky. Přesto kolem něj stále panuje spousta otázek.

Jak často odčervovat? Je potřeba odčervovat i psa, který žije převážně doma? Může stačit vyšetření trusu? A existuje i přírodní cesta?

Jednoduchá odpověď na všechny tyto otázky vlastně neexistuje.

Dnešní doporučení stále více pracují s tím, že riziko výskytu parazitů není u všech zvířat stejné. Záleží na způsobu života, prostředí, stravě i na tom, s čím se konkrétní zvíře dostává do kontaktu. Právě proto se nedá vytvořit jeden univerzální plán odčervování, který by byl stejně vhodný pro každého psa nebo kočku.

Proč se vlastně odčervuje?

Psi a kočky mohou být hostiteli celé řady střevních parazitů. Patří mezi ně například různé druhy škrkavek, měchovců nebo tasemnic. Některé parazitární organismy mohou navíc představovat riziko nejen pro samotné zvíře, ale za určitých okolností také pro člověka.

Paraziti se do organismu mohou dostat různými cestami. Zvíře se může nakazit například pozřením infekčních stádií z prostředí, kontaktem s kontaminovaným prostředím, pozřením kořisti nebo u některých parazitů také konzumací syrového masa či vnitřností.

Proto je důležité při posuzování rizika přemýšlet nejen nad tím, kolik je zvířeti let, ale především nad tím, jak žije.

Každý pes má jiné riziko

Představme si dva psy.

První žije převážně doma, ven chodí na vodítku, neloví, nepožírá nalezené věci a nedostává syrové maso.

Druhý tráví většinu dne venku, běhá volně po lese, loví hlodavce, občas něco sežere a dostává syrovou stravu.

Je opravdu logické předpokládat, že mají oba úplně stejné riziko?

Právě na podobném principu stojí současná doporučení ESCCAP – evropské odborné organizace zaměřené na kontrolu parazitů u společenských zvířat. Při plánování ochrany proti červům doporučuje zohlednit například venkovní pohyb, kontakt s jinými zvířaty, lov, konzumaci kořisti, syrové maso nebo další konkrétní rizikové faktory.

U psa s nízkým rizikem může být podle aktuálního schématu ESCCAP vhodné odčervení proti střevním hlísticím jednou až dvakrát ročně, případně pravidelné vyšetření trusu. U vyššího rizika může být doporučená frekvence výrazně vyšší.

To neznamená, že existuje jedno správné číslo pro všechny psy. Znamená to, že frekvence má vycházet z konkrétní situace.

A co kočky?

U koček je rozdíl v životním stylu často ještě výraznější.

Jinou situaci představuje kočka, která žije výhradně doma a nemá možnost lovit, a jinou kočka, která se volně pohybuje venku, loví myši a další kořist nebo přichází do kontaktu s větším množstvím zvířat.

Podle aktuálních doporučení ESCCAP se proto i u koček posuzuje individuální riziko. U koček žijících výhradně doma může být riziko některých parazitů nižší, zatímco u volně se pohybujících a lovících koček je vyšší.

A právě lov je důležitý faktor. Kočka totiž nemusí mít žádný „viditelný problém“, aby se s parazity během svého běžného života setkala.

Musí se vždy odčervovat, nebo stačí vyšetřit trus?

Tohle je jedna z nejzajímavějších věcí.

Ne vždy musí být jedinou možností pravidelné podávání antiparazitárního přípravku.

V určitých situacích může být alternativou také pravidelné parazitologické vyšetření trusu a případné odčervení podle výsledku. ESCCAP tuto možnost uvádí zejména u některých skupin zvířat a při dodržení odpovídající frekvence vyšetření.

Má to ale důležitý háček.

Negativní výsledek jednoho vyšetření automaticky neznamená, že zvíře nikdy žádné parazity nemá.

Výsledek může záviset například na tom, zda právě dochází k vylučování vajíček nebo jiných diagnostikovatelných stádií parazita. U některých tasemnic je navíc vyšetření trusu méně spolehlivé. Proto je důležité zvolit vhodnou diagnostickou metodu a postup konzultovat s veterinárním lékařem.

Co když pes vypadá úplně zdravě?

To, že pes nemá průjem, nezvrací, dobře jí a má krásnou srst, ještě samo o sobě neznamená, že se s parazity nemůže setkat.

Některá parazitární onemocnění mohou probíhat s velmi nenápadnými nebo žádnými viditelnými příznaky, zejména při menší intenzitě napadení.

Proto se prevence a pravidelné posuzování rizika řeší i u zvířat, která působí naprosto zdravě.

Současně ale platí i opačná věc:

ne každý pes, který jednou dostane průjem nebo začne hubnout, má automaticky červy.

Příčin může být mnoho. Pokud má zvíře zdravotní potíže, je proto lepší hledat skutečnou příčinu než automaticky sáhnout po odčervení.

Přírodní odčervení: existuje?

Ano, existují také přípravky založené na bylinných složkách, které jsou určeny jako přírodní cesta odčervení.

Jedním z nich je například Tekutý pelyňkový mix od REAVET, který je na našem e-shopu určený pro psy a kočky. Obsahuje kombinaci pelyňku, šalvěje, tymiánu, skořápek vlašských ořechů, aloe vera a skořice a výrobce jej uvádí jako přírodní alternativu pro odčervení a péči o střevní prostředí.

Jeho výhodou je tekutá forma a jednoduché dávkování. Podle doporučení výrobce se podává několik dní a následně následuje pauza.

Přírodní ale neznamená automaticky vhodné pro každou situaci.

A právě tady je důležité rozlišovat mezi přírodní bylinnou cestou a veterinárními antiparazitárními léčivy.

Přírodní přípravek a antiparazitární léčivo nejsou totéž

Klasická antiparazitika obsahují konkrétní účinné látky, které jsou určeny proti určitým skupinám parazitů. Výběr přípravku proto závisí mimo jiné na tom, jakého parazita potřebujeme řešit.

U bylinného přípravku je princip jiný. Využívá kombinaci rostlinných složek a představuje jiný způsob přístupu k péči o zvíře.

Není proto fér říkat, že jedna cesta je automaticky „lepší“.

Stejně tak není správné tvrdit, že jakýkoli bylinný přípravek dokáže nahradit cílenou veterinární léčbu při každém typu parazitárního onemocnění.

Pokud je u zvířete parazit potvrzený, má zdravotní potíže nebo patří do skupiny s vysokým rizikem, je namístě řešení konzultovat s veterinárním lékařem.

Na co bychom neměli zapomínat

Odčervení není jedinou součástí prevence.

Velkou roli hraje také každodenní péče.

🐾 Pravidelně uklízet výkaly

Odstraňování psích a kočičích výkalů z prostředí pomáhá omezovat kontaminaci okolí.

🐾 Dávat pozor na lov a požírání kořisti

Lov hlodavců a dalších zvířat může riziko některých parazitů zvyšovat.

🐾 Zvážit způsob krmení

Syrové maso a především syrové vnitřnosti mohou být z hlediska některých parazitů rizikovým faktorem. Pokud je zvíře krmeno syrovou stravou, je dobré tuto skutečnost zahrnout do celkového posouzení rizika.

🐾 Myslet na hygienu

Po kontaktu s výkaly je samozřejmostí důkladné mytí rukou. To je důležité nejen kvůli zvířeti, ale také proto, že některé druhy parazitů mají zoonotický potenciál.

Jak tedy poznat, co je správně pro našeho mazlíčka?

Možná je lepší nezačínat otázkou:

„Jak často mám odčervovat?“

Začněme raději otázkami:

• Žije můj pes nebo kočka převážně doma, nebo hodně venku?
• Má kontakt s jinými zvířaty?
• Loví?
• Má přístup ke kořisti?
• Dostává syrové maso nebo vnitřnosti?
• Pohybuje se na místech, kde je hodně dalších psů?
• Máme doma malé děti nebo člověka se zvýšeným zdravotním rizikem?
• Objevily se u něj zdravotní potíže?
• Kdy naposledy proběhlo vyšetření trusu?

Teprve když známe odpovědi, můžeme rozumněji přemýšlet o tom, jaký způsob prevence je vhodný.

Odčervení není závod v počtu podaných dávek

Možná to zní zvláštně, ale cílem není odčervovat co nejčastěji.

Cílem je nastavit péči tak, aby odpovídala skutečnému riziku konkrétního zvířete.

U jednoho psa může dávat smysl pravidelné vyšetření trusu. U jiného bude vzhledem k jeho způsobu života vhodnější pravidelná antiparazitární ochrana. A někdo může hledat bylinnou cestu jako součást své preventivní péče.

Důležité je vědět, co používáme, proč to používáme a co od toho očekáváme.

Protože péče o naše zvířata nemusí být založená na slepém dodržování jednoho univerzálního pravidla.

Může být založená na pozornosti, znalostech a porozumění konkrétnímu zvířeti. ❤️

🌿 A jedna věc na závěr

V Pomáháme žít lépe věříme, že dobrá péče nezačíná u otázky „Co mu mám dát?“

Začíná u otázky:

„Co právě moje zvíře potřebuje?“

A právě proto se snažíme na péči o psy a kočky dívat v souvislostech – s respektem k přírodním možnostem, ale také k tomu, co o zdraví zvířat víme.

S láskou Monika z Pomáháme žít lépe